19. Dilema

Jsem to ale dobytek hulvátská! Ale já nic, za všechno můžou holky. Jedna se tváří že mě nezná, a řekne druhé, že s někým už chodí, druhá líbá jako by měl zítra skončit svět a hned uteče za třetí, která si může oči vyplakat pro nějakýho chrapůně. A to všechno začalo tak vláčně a nevinně.

Dopolední klasika, rybičky, obídek, Jul a Steph na ochozu. Pokecat si s někým, kdo nemá žábra a možná i odpoví, se jevilo jako bezva představa. Sotva jsem židli do ruky vzal, věděl jsem, co bude dál. Prý co mám s bradou... Uklouzl jsem ve sprše na hřbetě slona afrického v padajícím letadle, zatímco jsem zachraňoval trojicí kojenců před nemrtvým Santou Clausem... Těžko říct, kdo by mi mé důkladně promyšlené vysvětlení věřil. Měl jsem si fakt sehnat nějakou tu maltu na obličej, co prodávají v kosmetice a udělat ze sebe omalovánku. Než začalo jít do tuhého, zamával jsem kapesníčkem a zmizel jako kus chleba ve střední Africe.

Nějak už nevím, jak jsem se Julii dostal odpoledne, ale nakonec ze mě u Floreana vymáčkla pravdu. Moc jsem se teda nebránil. Kdybych věděl, že vzápětí se bude Amaiovi rýsovat na obličeji zarudlý flek velikosti a tvaru dámské rukavičky, prásknul bych to hned dopoledne. Že prý ji lhal, či co. Jul to brala vážně, a po rychlém rozloučení zamířila na pokoj. Kdyby se chtěla loučit déle, skončil bych u Munga s roztrženým hrudníkem. Vychechtal jsem se až na pokoji.

Kdo by čekal, že mi nad ránem zaklepe na dveře? Polonahý jsem fakt otvírat nemusel. Že prý to s ním skončila. Díky mně se s ním rozešla a ještě ho zfackovala? Večerní skóre zápasu já vs slušnost 2:0. Dost rychle ji došlo, že navštěvovat po večerech pánské pokoje se zrovna nehodí, "náhodou" mi sebrala lahvinku vína a ubrečená zmizela do tmy.

Druhý den jsem ji potkal až večer. Chtěl jsem se projít do Portu a společnost se mi hodila. Čekal jsem, že po roce ten vypálený dům opraví. Možná to nejde, když to způsobila magie, a ne zrovna ta, o které se dají koupit knížky na Příčné. Slovo dalo slovo a Jul na mě začala nějak zvláště koukat... Do chvíle, než mi za Kotlem řekla, že Fi někoho má! Kdybych nevěděl co vím, řekl bych, že to je zrádná mrcha... Zase jsem se přestal hlídat.... Už zase! Než mě probrala facka, stačil jsem odvléct Jul na pokoj a skočit po ní. Že prý není jen nástroj pro uklidnění. Jasně, že ne. Nechtěl jsem se uklidňovat. Netrvalo dlouho a už jsme se zase žužlali cucali kousali si hlavy lechtali se jazykem na mandlích tančili jazykové mambo líbali. Možná, že jsem v jeden moment cítil rýži, ale možná se mi to jen zdálo. Divný, dva roky s Fi a na tohle nikdy nedošlo, druhý večer s Jul a všechno najednou nějak jde. Jde hodně dobře! A to se bavím o holce, která za dva dny zfackovala mě i bejválýho málem na jednu hromadu, a podle všeho dneska k tomu přibrala ještě, teď už ex, kluka od Steph. Ale usínalo se mi dobře, se stehnem popáleným vlastní hůlkou a otiskem dlaně na tváři.

Popravdě, celý ten systém mě začíná bavit... Dny propovídané a noci strávené u mě na pokoji. Dokud z ní dnes nevypadalo, že když říkala, že Fi povídala, že někoho má, myslela tím mě, a ona se o tom včera zapomněla zmínit. Heh... Ale jo, dává to smysl.

Mělo by mě to štvát... Vlastně jsem záletník... Fi jsem měl a pořád mám hodně rád. Ale s Jul je to zábava. Líbá jako o život, tu a tam někoho zmlátí a v pauzách venčí psa. Ale Fi by si zasloužila pořádný rozchod. Jenže tady není. A až tady bude, a zjistí co a jak, dost možná se budu cítit jako bych seděl holým zadkem na tlamě draka. Ale s Jul je to psina... Možná to zkusím ukecat na kletbu Imperius, nebo se zase jednou zachovám jako chlap a nechám se zmlátit babou... Možná dvěma. A nejhorší je, že je obě mám rád......


Možná že by....


Blbost, s tím mě pošlou do háje.